Moje vlastní povídka

Moje vlastní povídka 11. část

2. ledna 2016 v 19:36 | Melissa Smithová
Zbytek školy ubíhal jako po másle. Kvůli jeho pozvání na rande jsem nedokázala vnímat nic jiného než jeho. Párkrát si toho všiml i učitel, ale mně to bylo jedno.
Hned co skončilo vyučování jsem šla do šatny. Zabalila jsem si věci do tašky, obula boty a oblékla svojí žlutou koženkovou bundu. Chtěla jsem jít do kavárny, ale zastavila mě Vera.
"Miluješ Tomáše! Přišla jsem na to!" chtěla po mě abychom mluvili zrovna o tom, o čem vůbec nechci.
"Jak to víš?" řekla jsem překvapeně.
"Myslíš si, že jsem slepá? Vždyť si na něj celej den čuměla jak vejr." Bohužel! Už to ví i Vera, ale jestli ihned nepůjdu prošvihnu to rande. Musím jí říct pravdu, nebo odtud neodejdu!
"Vero! Mám s Tomášem rande v kavárně. Musím! Čau!"
Vera mi uvolnila cestu a ještě na mě zakřičela: "Užij si to!"
Konečně si s Tomášem vše vyjasníme. Možná budu nejšťastnější člověk na světě.
Hned když jsem dorazila ke kavárně naproti naší škole a otevřela dveře, všimla jsem si Tomáše. Seděl u stolu napravo a v ruce měl kytici červených růží. Odhodlaně jsem vyšla vpřed.

Už se blížíme ke konci celé povídky :)
Prosím o vyplnění dotazníku. Udělala jsem novější a lepší :)

Bye

Melissa Smithová

Moje vlastní povídka 10. část

5. listopadu 2015 v 17:00 | Melissa Smithová
Ahoj všem,

mám pro vás dvě zprávy. Ta první je že zveřejňuji už desátý díl mé povídky. Ta druhá zpráva některé možná zklame. Tato povídka je už skoro u konce. Takže můžete očekávat maximálně 5 částí. Doufám že se vám bude líbit.

To byla určitě Vera, teď už jí neuteču. Když jsem se otočila, došlo mi, že jsem se mýlila. Stál tam Tomáš a díval se mi přímo do očí.
"Ahoj." řekl svým krásným hlasem. Cítila jsem jak rudnu a nedokážu vnímat.
"Ahoj. Potřebuješ něco?" zeptala jsem se. Až potom co jsem to vypustila z úst, pochopila jsem, že je to blbost. Co by mi asi tak mohl chtít jiného, než dokončit rozhovor, který jsme načali ráno?
"Chci s tebou probrat to co jsme nedokončili, ale ne tady. Nechtěla by jsi se mnou jít po škole na kafe do místní kavárny?"
Jo! Pozval mě na rande. Ano! Ano! Ano! To je to nejlepší co se mi mohlo vůbec stát.

"No jasně, to bude fajn." odpověděla jsem klidně. Tomáš mě probodl pohledem a odešel. Odpoledne v kavárně! Ano!

Vím že je to dneska krátké,a le nemám moc času na to blogovat, tak přidávám jen tohle.

PS: Prosím ty co něvyplňovali dotazník, ať ho vyplní. Odkaz zde!

Bye

Melissa Smithová

Moje vlastní povídka 9. část

25. října 2015 v 12:05 | Melissa Smithová
Ahoj ahoj,

rozhodla jsem se vložit další část mojí vlastní povídky. Tentokrát už devátou.

"Neboj, nejsi v tom sama. Já si tím teď taky procházím a nevím co dál. Ty máš alespoň tu výhodu, že víš jestli tě miluje. Teď spolu kdykoliv můžete začít chodit, musíš být připravená."
"Já vím…. A co jsi to říkala? Ty si tím taky procházíš?" zeptala se zvědavě Vera. "Ty jsi zabouchlá!"
Znejistila jsem a podívala se na tabuli. Pak mě napadla dobrá záminka.
"Vero, probereme to o přestávce. Chci si dopsat ten zápis." řekla jsem a pak mi došlo že jsem řekla úplnou blbost. Za dvě minuty zvoní!
"Fajn." řekla Vera a podívala se na hodinky. "Dvě minuty počkám." zašklebila se a otočila se zase směrem k Denisovi.
"Páni." zašeptala jsem si v duchu. Vera je do něj asi opravdu zamilovaná až po uši. Ale co já? Tomáš se mnou chce mluvit, ale já se bojím mu cokoliv říct. Jsem hrozně stydlivá. Co mám dělat? V noci o něm sním a přes den ostatní lidi nevnímám. Jsem v úplné kaši!
Zazvonilo! Pomoc!
Vzala jsem si věci ze stolu a utíkala jsem do třídy. Najednou mě ale někdo ťuknul do ramene.

Vím že je to zase trošku kratší, ale snad to nevadí.

Bye

M. Smithová

Moje vlastní povídka 8. část

18. října 2015 v 11:08 | Melissa Smithová
Ahoj všem,

rozhodla jsem se že dnes vložím už 8. část mojí vlastní povídky. Doufám že se bude líbit :)

Vera najednou odložila na stůl tužku, papírek zmuchlala a hodila ho k Denisovi na lavici. Já jsem hned zpozorněla a v hlavě mi to začalo šrotovat. Co se to dneska děje? Proč by Vera psala něco Denisovi?
Když Denis papírek rozbaloval a sjížděl po něm očima, začala se Vera maličko klepat.
"Děje se něco?" optala jsem se. Vera ke mně otočila hlavu: "Nic." řekla a kousla se do spodního rtu.
Asi za dvě minuty se Dana vracela od tabule. Procházela kolem Denise a svou chůzi mě přinutila, se na něj podívat. Když jsem se mu podívala do očí viděla jsem tu zamilovanost, kterou cítí. V ruce svíral papírek. Hlava se mi začala točit a zamotávat. Došlo mi to! Denis a Vera! Jasně, proč mě to nenapadlo dřív? Na papírku bylo určitě vyznání lásky. Je to jasné jak facka!
"Vero?" řekla jsem.
"Ano?"
"Tobě se Denis líbí, že ano?"
"N..e…" zakoktala.
"No jasně! Tak mi vysvětli, proč tak koktáš?"

"Fajn!" vykřikla Vera. Díky bohu že jí neslyšela učitelka. "Jsem do něj zamilovaná už dva roky a nevím co s tím!"

Vím že jste možná čekali delší pokračování, ale nechci vám sem vkládat slohouvou práci :D

PS: Ten kdo už vyplňoval můj dotazník ať napíše do komentářů. Ten kdo ještě nevyplňoval, prosím ať vyplní. Zde je odkaz - klik!

Tak a to je pro dnešek vše.

Bye!

Melissa Smithová

Moje vlastní povídka 7. část

10. října 2015 v 12:23 | Melissa Smithová
Ahoj všem,

dnes přidávám další část mojí vlastní povídky.

"Uf!" vyhrkla Vera. Mě ale došlo že budeme psát z angličtiny.
"Hele Ver, umíš tu anglinu?"
"Ne….Ale přece u tebe sedí Jana. Ta ti určitě poradí. Sice vím že se neučila, ale určitě to umí. Znáš ji přece."
"To máš pravdu." řekla jsem jistě.
"Holky!" zařvala na nás Bangrošeová. "pokud nepřestanete mluvit, budete zkoušený taky! Takže ticho!"
S Verou jsme se na sebe podívaly a věděly jsme, že se každá v duchu hrozně moc smějeme. Vera najednou vzala do ruky papírek a začala na něj něco psát.
"Co píšeš?" zeptala jsem se zvědavě.
"Ale nic. Jenom něco řeším."
"Aha…" řekla jsem a najednou mi to přišlo opravdu zvláštní. Co může Vera řešit? Komu by to mohla psát? A hlavně, co na ten papírek píše?

Tak a to je vše.
PS: Ti co ještě nevyplňovali můj dotazník, prosím ať ho vyplní. Odkaz zde!
Pokud jsi se sem dostal/a náhodou a můj blog se ti líbí, můžeme být SB. Odkaz na článek zde!
Jen připomínám! 12. říjen - 16. říjen jsem neaktivní. Omlouvám se SB, ale nebudu obíhat.

Bye

Melissa Smithová

Moje vlastní povídka 6. část

7. října 2015 v 12:05 | Melissa Smithová
Ahoj lidi,
dneska znovu zveřejňuji další část mojí povídky.
"Nápodobně…" přisvědčila jsem a usadila se do lavice. Začala jsem se dívat na prázdnou tabuli, z toho mě ale náhle vyrušilo školní zvonění, které dělá příšerný kravál. Do třídy učitelka přírodopisu, paní Bangrošeová.
"Dobrý den třído!" řekla vysokým a pisklavým hlasem "Postavte se." Postavila se celá třída až na Adama, který hrál na mobilu nějakou střílečku.
"Adame? Pro tebe to platí taky!" řekla učitelka, ale on stejně nevnímal. V tu chvíli se soustředil jenom na tu hru. Pak do něj ale strčila Ema a on se konečně vrátil ze země mrtvol na Zem.
"No hurá. Sedněte si." Prohlásila Bangrošeová a sedla si ke svému kantorskému stolu.
"Tak koho si dneska vyzkoušíme?"
"Mě ne…" špitla mi do ucha Vera. Já jsem se trošku pousmála a najednou se přihlásila Dana na dobrovolné zkoušení.
"Uf!" oddychla jsem si.
Tak a to je vše. Zítra zveřejním další část.
Bye
Melissa Smithová

Moje vlastní povídka 5. část

6. října 2015 v 12:12 | Melissa Smithová
Ahoj lidi,
rozhodla jsem se zveřejnit další pokračování mojí vlastní povídky.
Jana se na mě podívala a položila mi ruku na hlavu. "Smát? Ten Tomáš ti tu hlavu nějak hodně zamotal." řekla Jana a začal se šíleně smát. Z toho jejího záchvatu jsem se začala smát taky. Pak mi ale došlo že ještě nejsme ve škole a za pět minut zvoní.
"Jano! Za pět minut zvoní! Musíme běžet! Pojď!" popadla jsem Janu za ruku a táhla jsem jí ke škole.
Naštěstí jsme to stihly. Bylo za minutu osm hodin.
"Uf!" oddechla si Jana když jsme dorazili do naší třídy.
"No díky bohu! Víš jakej bychom měly průser, kdybychom přišli na příroďák pozdě?" řekla jsem a začala jsem z tašky vytahovat učebnici, sešit a penál.
"Hm… To vím a hlavně bychom šly na zkoušení a to bych nezvládla, protože mám dneska totální okno." řekla Jana a já si uvědomila že mám taky totální okno, ale z jiných důvodů než Jana. Moje hlava je momentálně přeplněná myšlenkami na Tomáše a dokonce se probouzí i moje nejstarší sny o lásce. Co s tím mám jen dělat?!?
Tak a to je vše. Příště přidám část číšlo 6. Doufám že se část líbila :)
Melissa Smithová

Moje vlastní povídka 4. část

3. října 2015 v 19:59 | Melissa Smithová
Ahoj lidi,

rozhodla jsem se že přidám další část mojí povídky.

Myslím že ví o co tady jde. Zkusím se jí nenápadně zeptat: "Co řešíš?"
"Vím že jsi do Tomáše zamilovaná, je to jak led na louce s červenými květinami." vyhrkne ze sebe Jana.
"Jak led na louce s červenými květinami. Co to má jako bejt Jano?"
"Ty by jsi si snad nevšimla ledu v létě?" řekla Jana a mě teprve teď došlo, jak to myslí. Má tím na mysli tu nápadnost. Pomoc! Moje nejlepší kamarádka ví že to miluju. Co s tím?

"Já vím že to bylo asi hodně vidět, ale nemůžu si pomoct." vylévala jsem si své pocity "Vždycky když jsem se na něj podívala tak jsem nezrudla na tvářích ale v hlavě. Pak jsem se nedokázala na nic soustředit. Proto jsem ti o tom taky neřekla. Bála jsem se totiž že se mi budeš smát."

PS: Prosím ty co ještě nevyplňovali dotazník, ať ho prosím vyplní. Odkaz zde! Předem díky

Melissa Smithová

Moje vlastní povídka 3. část

30. září 2015 v 15:24 | Melissa Smithová
Ahoj lidi,

dnes zveřejňuji další kousek mojí vlastní povídky. Tady na blogu se jedná o část třetí. Doufám že se bude líbit.

Ale asi stalo! Proboha! Jen doufám že o tom se mnou nebude chtít mluvit do detailů. To bych nemusela vydržet.
"Tak ty asi mluvit nebudeš. Řeknu ti to já. Když jsem se ti díval do očí…" najednou se Tomáš uprostřed věty zastaví. Už jsem přišla na to proč. Přichází sem Jana, moje nejlepší kamarádka. Asi nechce, o tom mluvit před ní.
"Tak já už musím. Uvidíme se ve škole Kamilo!" říká Tomáš a odchází napřed do školy.
Na 100% vím že teď se mě Jana zeptá "Co jste to tady řešili?"
Mám se s vámi vsadit?
"Co jste to tady řešili?" říká opravdu "překvapivě" Jana.
Nevěděla jsem přesně co jí mám říct proto jsem zvolila jednorázovou odpověď: "No, nic."

"Aha, já jen že jste se na sebe tak zajímavě dívali." řekla Jana a dala velký důraz na slovo "zajímavě".

Tak a to je pro dnešek vše!

PS: Brzy budu dělat nový design, tak se připravte na pohromu roku 2015.

Bye!

Melissa Smithová

Moje vlastní povídka 2. část

24. září 2015 v 17:30 | Melissa Smithová
Ahoj lidi,

dnes vkládám druhou část mojí vlastní povídky.

"Ježiši marja!" říkám když vycházím s taškou z domu. Všimla jsem si totiž Tomáše jde přímo proti mně a ještě na mě mává. Co asi může chtít?
"Ahoj! Musím s tebou nutně mluvit Kamilo!" říká Tomáš velice a velice vážně. Cítím v sobě divný pocit. Zase se mi smíchala stydlivost a nervozita dohromady. Víte vůbec co z toho při téhle kombinaci vyjde?
"P..r..oč?" vykoktala jsem ze sebe až mě z toho začalo bolet v krku.
"Ty to nevíš?" ptá se překvapeně. Cože? Já o tom mám ještě ke všemu vědět? Co myslí?
"No nevím. Co myslíš?"
"No přece to naše minutový střetnutí pohledů při angličtině." Pořád jsem nechápala "Včera!" vykřikl a mě se najednou rozsvítilo v hlavě. Už mi to došlo! Včera jsme s Tomášem opravdu měli střetnutí pohledů, já jsem od něj ale potom odvrátila pohled, takže jsem myslela že se nic nestalo.

Vím že dneska je ta část krátká. Ale chci vás napínat :) abyste si počkali jak to bude dál.
PS: Prosím ty co ještě nevyplnili můj dotazník aby ho vyplnili. Zabere to jen chviličku. Odkaz zde!

Díky Melissa

Moje vlastní povídka 1. část

22. září 2015 v 12:00 | Melissa Smithová
Ahoj lidi,

rozhodla jsem se že zveřejním maličký úravek z mé nové povídky. Doufám že bude líbit.

Můj život není život. To jsem zjistila před týdnem. Podle mého názvu je to houpačka a nebo totální zvrácenost. Kdyby jste byli v mojí kůži, když vám jednou zazvoní mobil, zvednete to a jeden kluk z vaší třídy se vás zeptá jestli byste ho nedoučovali, co byste řekli? Já na to už asi 100krát řekla ano, ale druhý den z toho zase sešlo. Tak já už nevím co mám dělat. Rozhodně bych tohle nikomu nepřála.
Jediný kdo se ke mně poslední týden chová normálně je David. Je to bratr Tomáše Nováka z naší třídy. Je o dva roky mladší než my. To mi ale vůbec nevadí a to hned z několika důvodů:
  1. Mladší kluci mi nevadí.
  2. A je to bratr kluka, který se mi líbí už od 5. třídy. Prostě od té doby co byli naše třídy spojené dohromady.
Dneska je škola a to mi věřte že se mi tam vůbec, ale vůbec nechce. David chodí do sedmičky a já chodím do devítky. Přece nemůžu z hodiny odejít a ještě k tomu říct: "Nikdo mě tu nemá rád, jdu za Tomášovým bratrem do sedmičky." To by mi asi neprošlo, obzvlášť u profesora Paloučka, který mě mučí ve fyzice a dějepisu. Poraďte, co mám teda dělat.

Radši si jdu sbalit věci, nebo ještě k tomu přijdu do té školy pozdě.

Líbil se vám tento kraťoučký úryvek?
Odpovězte do kometářů
Díky

Melissa
 
 

Reklama